Hlavně nebýt sám

Před časem jsem dělala průzkum mezi lidmi. Ptala jsem se na větu: "Čemu byste dali přednost? Obyčejnému vztahu bez vášně a jiskry, s rutinním sexem nebo jedné vášnivé noci na kterou do smrti nezapomenete?"

Co myslíte, která odpověď převládala?

Výsledek vás možná překvapí, a to především u mužů. Stejně tak jako u žen převládala touha po vztahu. To samozřejmě není nic překvapivého. Člověk ze své podstaty potřebuje k plnohodnotnému životu lásku a přijetí.

To, co se ale překvapivé zdát může, je touha lidí po jakémkoliv partnerském vztahu. I ve své podstatě dost nevyhovujícím, někdy až přímo destruktivním pro daného partnera.

Pokud se však nad touto odpovědí trochu zamyslíte, není na ní vlastně vůbec nic překvapivého.

Stačí si uvědomit jak svět kolem nás funguje. Po staletí je nám společností ve vyspělých zemích světa vtloukáno do hlavy, že základem našeho života je vdát se/oženit a vychovat děti. Ve spoustě zemí stále přetrvávají domluvené sňatky, se kterými nemá láska vůbec nic společného. Důvodem je pouze udržení svého původu skrze potomstvo.

V Čechách sice tyto tradice již nemají pevné základy, avšak společnost vede lidi stále k potřebě manželství jako k jedinému pravému smyslu života. Navíc člověk ze své podstaty vždy tíhne k chování podobné většině a tak dnes víc než kdy jindy vznikají vztahy za účelem: "Hlavně nebýt sám."

Jenže kdy jindy poznat sám sebe než v době, kdy je člověk opravdu sám. V době, kdy dělá rozhodnutí na základě svých vlastních tužeb, nespoléhá se na partnera, pouze sám na sebe. V době, kdy není ovlivněn názory toho druhého a je tu jen sám za sebe.

Většinou právě ti z nás, kteří nezvládají samotu, také neumí přijmout svoji vlastní osobu, nevyznají se v sobě. Nemají jasno v tom co chtějí a proto mají potřebu vyhledávat vztah, ve kterém se soustředí na toho druhého I přes to, že postupně ztrácejí sami sebe.

Nebojme se být sami.

Je to právě samota, která nás vede k pochopení sebe sama.

Utvrzení se ve svých vlastních názorech, potřebách, tužbách a především k ujištění své vlastní hodnoty a uvědomění si lásky k sobě samému.

Člověk, který si není jistý sám sebou a nedokáže sám sebe milovat, není schopný skutečné lásky k druhé osobě. Často se takový člověk stává obětí manipulátora, který své "oběti" předělá k obrazu svému. A není to vůbec složitá práce. Pokud totiž nevěříte svým schopnostem, je jednoduché přesvědčit vás, že jste neschopní. Takový vztah postupně vede k odtržení od reality a především od sebe sama. Člověk pak upřednostňuje potřeby ostatních před těmi vlastními a stává se ve svém vlastním filmu pouze vedlejší postavou.

A jaká je cesta ven?

Nebát se udělat změnu ve svém životě.

Někdy i jeden malý krok vede k opravdovému životu.

Je třeba si uvědomit, že ke štěstí nikdy nevede cesta skrze partnera, ale pouze a jen skrze nás samotné. Zkuste každý den najít jednu věc, kterou na sobě máte rádi. Po pár dnech si položte otázku:

Zasloužím si život, který právě žiji?

Kdysi jeden výjimečný člověk řekl: "Samotu vyhledává jen člověk, který skutečně miluje sám sebe...v té chvíli se stává sám pro sebe tím nejlepším společníkem."